Blog

Prahu a svůj pražskej život miluju. Přesto jsem odjela a vzala si práci s sebou. Jestli to nebude láska... Taky že jo. Vždyť copywriterka/redaktorka může pracovat na dálku. Odkudkoliv! Zatímco moře pro instruktora freedivingu, to nám do Čech jaksi nedali... Proti tomuhle argumentu nic nezmůžete......
Já ti to cestování tak závidim. Taky bych hnedka jela! Máš tak skvělou práci, když jí můžeš dělat na dálku.   Tři věty, co se objevují v každý konverzaci, kterou vedu po návratu do Prahy. A přijde mi to neuvěřitelný, že jsou mířený na mě. Protože stejně jako vy buším do klávesnice. Jen...
Sbalila jsem osmikilovej batůžek, do druhýho narvala notebook a podělaná strachy vyrazila jsem do země gyrosu a frapé. Poprvé na cestách sama, poprvé jako digitální nomád.  Nevýhody nebo mínusy digitálního nomádství si odvodí asi každej, kdo někdy dělal na home officu. Dovolte mi přivítat...
Po několika dnech si zvykám, že Řekové zvedají telefon slovíčkem NE a křičí na sebe, i když se nehádají. Taky si osvojuju odolávat slunci a zasednout k práci, protože peníze na frapé se samy nevydělají. Už sto let všem vyprávím, jak chci bydlet v Řecku, mluvit řecky a podívat se do Soluně....
Dvě třetiny roku 2016 za náma, vnímáte? Já až dneska, kdy na mě začalo ječet téma letošního roku: Buď tady a teď. Něco, s čím mám jako věčnej plánovač a těšitel velkej problém. Hlavně v osobním životě silně ovládám ne-pozornost. Takový to, o čem mluví každej jogín, Jarda Dušek a všichni, co...
Tak jo, mám další zářez ze série Nikdy neříkej nikdy. Začala jsem běhat. Já, která miluje procházky a nesnáší běh. Jsem si naprosto jistá, že běh je pro mě forma úniku. Neudělala jsem totiž zkoušku jógovýho instruktora. Mentální bordel v hlavě, kterej mi tenhle fail následně spustil, mě...
Všichni ezouši a bio nadšenci vyrazili na Festival Evolution. Takovej ten víkend, co vám nasadí brouka do hlavy. Rok co rok je to nabitější a letos to mělo až indickej nádech - spousta vege jídla a spouuuusta lidí!!!! Z těch všech přednášek jsem leccos navštívila, ale často jsem odcházela. Když mě...
"Až vyléčím ekzém, nalakuju si nehty," řekla jsem před rokem. A teď v lednu se tak konečně stalo. Po pěti letech jsem je pokryla oblíbenou fialovou. Bylo to vítězství. Laky na nehty, prstýnky nebo náramky, zkrátka všechno přitahující pozornost na ruce bylo pro mě pasé. Ekzém mi totiž...
Lepší vyhořet než se stěhovat? No to sotva! Přijít o svoje taneční kostýmy, tak mě klepne. Takže hezky sbalit s sebou a přesun z místa A do místa B začíná... Kolik kostýmů potřebuje orientální tanečnice? Ještě jeden. Tenhle nevtipný vtip z naší taneční komunity platí o to víc, když máte půjčovnu...
Módní peklo lobbuje za eleganci v ulicích, venku vedro, nohy oholené... všechno zkrátka nahrávalo tomu vzít si něco lehčího na sebe. Moje obligátní džíny protentokrát zůstaly ve skříni a já konečně vytáhla svou oblíbenou (téměř nenošenou) sukni. Je krátká, střižená do pasu, s motivem chilli...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Takové to domácí vítání aneb Teď jsem přišla!

27.05.2014 22:05

Přijdete večer domů a toužíte KONEČNĚ po klidu. Ale vaši blízcí mají jinou představu. Hned na chodbě se na vás vrhají s otázkama a historkama z celýho dne. Nesetřesete je ani jednoslovnýma odpověďma typu HMMM a DOBRÝ. Až vám nakonec puknou nervy a zařvete "Můžeš mi dát na chvíli pokoj??"

A všem je to líto. Vám i uvítacímu výboru.

Vítání je krásná věc, jak ukazuje film Láska nebeská. Občas se to i mně vymkne kontrole a na příchozího doslova chrlím. V pozici té přicházející ale zastávám spíš v roli mručouna, co po příchodu potřebuje chvilku na oklepání (je trochu děsivý, že k tomu patří i zčeknutí Facebooku). Prostě nahodit domácí mód a pak se teprv družit...

Připomíná mi to ale jednu epizodu seriálu Sex ve městě, kdy se ke Carrie do bytu nastěhuje Aiden. Carrie po x hádkách vybavuje byt závěsem a trvá na tom, že hodinu po příchodu domů zůstane závěs mezi nima zataženej (a získá tak zpět čas jen pro sebe). Po pár sekundách zatažení ale sama závěs odhrnuje a nacpe se Aidenovi do křesla. Drzounka!

Ačkoliv Carrie nepatří k mým seriálovým oblíbenkyním, vlastně to mám s tím příchodem domů podobně. Hrozně ten oddech po návratu domů chcete, ale pak vám to zpovídání chybí, když se vracíte někam, kde vás nikdo nezpovídá. O to víc to vynikne, když vás najednou nevítá VŮBEC nikdo. Ať už vám polovička odjela pryč, odejde na trvalo, odstěhovali jste se od maminky nebo naopak rodiče vylítli z hnízda ještě před vámi.

Takové to domácí vítání má ještě jedno pravidlo: čím dýl spolu lidi žijou, tím míň se chodí vítat. "Vždyť se vidíme furt!" Upozornilo mě na to jedno "poselství" Ladislava Špačka v rozhovoru o partnerský etice - když vysáváte koberec a váš partner přijde domů, vypněte lux a běžte ho přivítat. Protože ten, koho milujete, je nastopro důležitější než vysavač...

Tak já na to budu myslet - vítat rozhodně ano, ale s respektem. ;)


foto: http://skautipraha2.cz/index.php/akce/3-stredisko/223-vyhrali-jsme-zlatou-medaili-v-soci-skauti-praha2

 

Kam dál na Trnu z paty?

blog Proč to říct osobně, když na Facebooku to vidí všichni
recenze knihy Láska jako životní styl, Gary Chapman

Jste po příchodu povídavky, nebo mručouni?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.